Příspěvky na blogu jsou zpožděné. Pro aktuální informace prosím navštivte moji FB stránku. Děkuji! 🙂

Po velmi dlouhou dobu mi mnoho lidí říkalo, že bych měl zapracovat na sebepřijetí. A po velmi dlouhou dobu jsem neuměl pochopit, jak přijmout sám sebe, aniž bych vše ignoroval, a nechal své negativní stránky žít vlastním životem. Přišlo mi, že to prostě nedává smysl – já se přece potřebuju zlepšit, a ne jen vše přijmout a nic neřešit. A nikdo mi to prostě nedovedl vysvětlit tak, abych pochopil.

Zdá se však, že během pouti padají k zemi i dříve nepřekonatelné překážky. Již druhého dne jsem to totiž pochopil. A teď vám řeknu, jak.

Uvědomil jsem si totiž, že na sebe v některých věcech skutečně velmi tlačím. Ve věcech jiných jsem naopak velmi nedbalý. Často působím sám sobě dlouhodobé utrpení jen kvůli určité chvíli bezstarostnosti. Například 2. pouti, když začalo sněžit, byl jsem z toho tak nějak znechucený, a po docela dlouhou dobu jsem nedal na batoh pláštěnku. Bylo mi to prostě jedno. Následky – vlhké věci uvnitř batohu – jsem pak řešil ještě následující den. A nemuselo to možná vůbec být.

Na druhou stranu jsem si také uvědomil, jak moc na sebe někdy zbytečně tlačím. To poté paradoxně také přináší negativní následky. Například ten 2. den jsem chtěl za každou cenu dojít na určené místo. Pak jsem si ale uvědomil, co to vlastně dělám. Vždyť takové počasí jsem na výletě ještě nezažil. Jsem si dost jistý, že kdybych kempoval pár dní poblíž Penicuiku, a počkal, dokud se počasí neumoudří, ušetřil bych si mnoho starostí, a vůbec o nic bych nepřišel.

A toto je myslím to, co někteří nazývají sebepřijetím. Jde o to zhodnotit své možnosti v dané situaci, a učinit taková rozhodnutí, která přinesou z dlouhodobého hlediska co možná nejlepší výsledky.

Je to opravdu velmi důležité, neboť tlačí-li na sebe člověk, tak nejen zbytečně trpí, ale dostává se takto i do okruhů lidí, kam vlastně nepatří. To přináší další utrpení, neboť člověk je danou skupinou často nevědomky podporován v dalším sebetrýznění, neboť to, co je pro ostatní přirozenost, to jsou pro daného jedince muka. Ve skupině pak většinou stejně neprospívá, ostatními bývá vnímán jako velmi zvláštní, apod. Člověk se vyvíjí vždy nejrychleji, nejlépe a nejpříjemněji, nachází-li se tam, kam patří, a dělá-li to, co skutečně dělat má.

1 thought on “Sebepřijetí vs nedbalost

  1. To zní inspirativně;-) Ať se to daří integrovat tak samozřejmě jako dýchání, když už jsme u toho inspiria:-D A propo, sebepřijetí může být prvním krokem změny… jak to změnit, když to zároveň popíráme?
    Ať se daří poutníče!:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *