Příspěvky na blogu jsou zpožděné. Pro aktuální informace prosím navštivte moji FB stránku. Děkuji! 🙂

Po příjemném pobytu v hotelu mě přivítal opět celodenní déšť. Nešel jsem proto příliš daleko, a při první příležitosti jsem rozložil stan v jednom lese, na který jsem narazil. Povečeřel jsem a šel spát.

Následující ráno jsem rozdělal oheň, a natáhl provaz mezi stromy, na který jsem pověsil vše, co bylo mokré. Jak jsem tak tancoval kolem ohně, najednou vidím projíždět po nedaleké lesní cestě traktor. Zastavil, a vystoupil z něj pan, který mi přišel říct, že to je soukromý les, a že bych tu neměl být. Omluvil jsem se a vysvětlil, že mě na cestě zastihlo špatné počasí. On mi pak řekl, ať prý jen po sobě uklidím. Pak zase s traktorem pokračoval dále.

Po chvíli jel kolem znovu, a zase zastavil a šel za mnou. Tentokrát mi řekl, že jestli potřebuju, tak tu můžu zůstat ještě jednu noc. Poděkoval jsem, a doplnil, že to nebude třeba.

Potřetí přijel, a tentokrát mi dokonce nabídl, že s ním můžu jet na objed a usušit si u nich věci. S úžasem jsem řekl, že si toho moc vážím. Měl jsem už ale věci skoro suché a jídlo také přichystané, takže jsem nabídky nevyužil.

Dojedl jsem, a vyrazil směrem k Selkirku. Počasí bylo docela dobré, a poprvé jsem využil solární nabíječku (o tomto magickém nástroji se ještě zmíním). Došel jsem během cesty do údolí, kde teče potok, a jsou zde zvláštní prastaré stromy. Rozhodl jsem se udělat si zde přestávku na jídlo.

Když jsem dojedl, šel jsem se podívat na druhou stranu potoka, přes který vede dřevěná lávka s dvířkami z obou stran. Druhá strana potoka působila vysloveně magicky. Nalezl jsem zde stromy uspořádané do kruhu, které jakoby ke mně promlouvaly. To místo na mě působilo tak podivuhodně a klidně, že jsem ten den už nikam dál nešel, a rozhodl se tam přenocovat.

Šumící potok mi velmi pomohl se zcela uvolnit. Když už jsem téměř usínal, byly mi odhaleny některé věci, které zde nemohu popisovat. Jednu z nich ale popíšu.

Došlo mi, proč mi život ve městě dává tolik zabrat. Když je totiž na jednom místě příliš mnoho lidí, není to dobré. Energie se potom nějak pokazí. Je to asi jako když je v místnosti příliš mnoho lidí a je tam vydýchaný vzduch. Ve velkých městech jen málokdy vzniká něco skutečně tvořivého. Všechny novější věci bývají jaksi sterilní a bez života. Nepodporuje se zdraví, láska, moudrost. Vše jakoby bylo kontrolováno jakýmsi všudypřítomným shonem a vyčerpáním. Myslím, že se to odráží i na četnosti trestných činu, počtu lidí v tíživé životní situaci, atd. Pochopil jsem tedy, že ve městě zůstat nemohu a nesmím.

1 thought on “Milý pán a magické místo

Napsat komentář: inrise Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *